Společnost VD Brumovice se zabývá vývojem a výrobou omítkových a maltových směsí s využitím polyuretanů, který představuje se svým součinitelem tepelné vodivosti 0,02 W/mK vrchol izolačních materiálů.
Tato vstupní surovina díky nekonvečnímu zpracování a úpravě dává našim produktům vlastnosti, které reagují na současné trendy změn materiálů a technologií ve stavební výrobě, sanačních systémech a opravách a rekonstrukcích budov. Naše výrobky vyrobeny na bázi polyuretanu představují nový trend zateplování budov při zachování optimálních fyzikálních vlastnosti stávajících i nově budovaných stavebních konstrukcí.
Něco málo z teorie
Systém tepelné izolace budov vychází ze dvou základních premis, které jsou nezbytné pro optimální návrh vlastního zateplovacího systému. Prvým předpokladem je vlastní tepelná izolace, tj. zamezení úniku tepla především obvodovým pláštěm budovy. Tento problém je při současném stavu techniky stavebních hmot vcelku jednoduše řešitelný, a to instalací tepelně izolačních desek pěnového polystyrenu, případně minerální vlny. Montáž tohoto typu zateplení s vyloučením mokrého procesu sice zdánlivě zjednodušila stavební práce, ovšem mnohdy nerespektuje fyzikální vlastnosti stavebních konstrukcí.
Ze své podstaty totiž neumožňuje plně vyřešit druhý předpoklad pro uspokojivé řešení tepelné izolace budov, a to je difuze vodní páry konstrukcí. Za uspokojivé z pohledu difúze je pokládáno řešení, kdy silná vrstva tepelné izolace z venkovní strany propouští páru velmi málo, ale tepelně izoluje tak dobře, že v nosné vnitřní vrstvě nevzniká v zimě významný teplotní pokles. Díky tomu vzniká případná zóna kondenzace jen v izolaci, ale její množství je tak malé, že je považováno za trvanlivé a bezpečné.
Kondenzace vodní páry kontaktních zateplovacích systémů
Představme si bytovou jednotku, dva dospělí a dvě děti. Dospělý člověk vyprodukuje svým dechem asi tak 3,5 litru vody denně. Dítě v průměru 2litry. Jednoduchý součet na naší modelové rodině představuje 11 litrů vody v plynném stavu. Alespoň jednou denně je k dispozici teplé jídlo připravované doma. Přestože k moderní kuchyni patří digestoř, ta nezachytí veškerou produkci vodní páry, s teplým jídlem manipulujeme nejen na sporáku, takže připočtěme 1 litr. Naše rodina se ale také myje a chodí na záchod. Tak to máme 4x sprchu večer, ranní hygienu a nějakou vodu během dne. připočtěme další 1 litr, i když máme v koupelně a na toaletě ventilátor. Oblékáme se, tedy pereme. A sušíme. Zkusme této činnosti přiřadit hodnotu 0,3 litry. Něco málo nám uvolní kytky, akvárium nemáme, nádobí myjeme v myčce. Můžeme tedy sčítat: 11+1+1+0,3=13,3 litrů vody každý den v bytě. A to máme vyvětrat? Teoreticky to problém není. Ovšem to by nám ta voda v plynném stavu musela zůstat připravena, až otevřeme okno. Nečeká, jde tam, kam ji vedou fyzikální zákony, do zdi, do koberce, do nábytku…………a část samozřejmě čeká, až otevřeme okno a vyvětráme. Nás zajímá voda, kterou máme právě ve zdi. A hluboko ve zdi. Jako poučeni uživatelé, nebo zájemci o tepelnou izolaci přeci víme, že tam té vody je tak málo, že je to v pořádku. Že v létě poputuje zase zpátky do místnosti a oknem do přírody. Omyl, říká fyzika. Ta voda už není parou, je kapalinou. Potřebuje tudíž změnit skupenství a pádit hezky rychle ze zdi, ať je beze zbytku pryč, než začne být venku opět zima a vlhko. Jenže, když my jí to moc neulehčujeme. Zvenku jsme teplu a vyššímu tlaku vzduchu postavili do cesty izolant, a když už je zpět v místnosti, tak bychom potřebovali mít neustále otevřené okno, kudy taky ven, že. Ale když venku opravdu teplo a je zaizolovaný dům, tak spíš zavřeme. Ale pořád dýcháme, vaříme, myjeme se. Naše milá voda nakonec usoudí, že nejlépe je ve zdivu a každý rok přibude nějaký ten litřík navíc.
Výsledek?
Teplo, mohutná tepelná izolace a přesto vlhkost, plíseň a pocit nepohody. Tato situace bohužel není žádnou vzácností. Teplota sama o sobě totiž není rozhodujícím faktorem pro tepelnou izolaci, odpovídat musí i relativní vlhkost vzduchu. Takového kritického stavu lze dosáhnout poměrně rychle. Doporučuje se intenzívní větrání, neexistuje však přesný metodický pokyn. Proto někdy větráme krátkou dobu, jindy příliš intenzivně, zóna kondenzace se postupně rozšiřuje, zvyšuje se relativní vlhkost vzduchu a klesá povrchová teplota stěny. Pro stanovení kritických zón prosperity plísní jsou zpracovány normalizované výpočtové metody, ovšem podmínky vzniku závisejí na mnohých parametrech. Tím podstatným je bohužel časová osa vnitřního prostředí – postupná akumulace kondenzované vody ve hmotě. Netvrdíme, že použití těchto tepelně izolačních systémů je vždy nepřípustné a nevyhovující, nicméně je nelze aplikovat na všechny typy staveb, zejména tam, kde není uspokojivě vyřešena výměna vlhkého vzduchu.
Proč polyuretan.
Polyuretan jako plnivo do omítkových směsí je stejně jako polystyren sekundárním produktem. Má vhodnou objemovou hmotnost, tedy nezatěžuje stavbu. Tepelně izolační vlastnosti jsou vynikající, proto jej najdeme jako izolant například v chladničkách. Je chemicky i objemově stálý. Dá se drtit na optimální velikost pro stavební směsi, nejsme tudíž omezeni „stejnými kuličkami“, jako u polystyrenu. Není kulatý a hladký, naopak správnou dezintegrací zpracovávané suroviny získáváme optimální tvarový index a otevřený povrch. Omítka proto nestéká ani při aplikacích ve větších tloušťkách.
Máte vlhké zdivo ?
Rosí se Vám okna ?
Tvoří se nebezpečné plísně ?
Je Vám zima ?
